Pepíno není jen zdrobnělina jména Josef, ale také krásnou rostlinou, která zdobí evropské zahrady už od 18. století. Navíc z ní získáte chutné a sladké plody plné vitamínu C skoro bez námahy.
Pepíno, latinsky Solanum muricatum, jinak také pepino gold, je keřík z čeledi lilkovitých. Jeho původ je v Jižní Americe, kde je známo také pod názvem kačuma.
Pěstování pepína není nijak složité. Má podobné nároky jako třeba rajčata, takže si ho můžete pěstovat na balkoně, nebo ve skleníku. Pro získání nových rostlin se doporučuje řízkování. Používá se asi deseticentimetrový vrchní díl rostliny, který ve sklenici s vodou brzy zakoření. Pak se rostlinky sází do květináčů, ideálně s průměrem 30 až 40 cm, případně do samozavlažovacích truhlíků, protože pepíno potřebuje pravidelnou zálivku.
Na dno nádoby je třeba umístit drenážní vrstvu, třeba keramzit. Substrát by měl být výživný, ideálně s kompostem, nebo s rašelinou. Ve skleníku ho ochráníme před mrazíky, takže ho lze vysadit dřív než venku, kam se sází až v 2. polovině května. První hnojení se doporučuje asi 3 týdny po výsadbě, pak už pravidelně asi po týdnu. Pepíno úotřebuje slunné místo chráněné před větrem. Přílišné vedro v létě by mu ale ve skleníku vadilo, takže počítejte s vhodným zastíněním. Kvete bíle nebo bleděmodře.
Plody dozrávají od července do září. Vypadají jako malé zlatavé melounky s fialovými čarami na povrchu a jsou velké asi jako lidská pěst. Z jednoho keříku bývá až 20 plodů, které chutnají velmi příjemně. Každému připomínají něco jiného – kiwi, banány, hrušky i meloun. Dužnina chutná skvěle vychlazená, podobně jako normální melouny, ale může je používat k vaření a pečení a vyrábějí se z nich také džemy.
Pepíno potřebuje vegetační klid na chladnějším místě. Před uložením je třeba rostliny pořádně ostříhat. Po zimě sice vyrazí nové výhonky, ale pro pěstování je lépe zase udělat řízky.
