Skleník je skvělým způsobem, jak pěstovat čerstvou zeleninu a bylinky i v zimních měsících, ale to, co pěstitelům pomáhá, jim může paradoxně také škodit. Skleníky tvoří velmi specifické mikroklima s vysokou teplotou a vlhkostí, které je ideálním prostředím pro vznik a také rychlé množení plísní. Těm se dá ve skleníku jen velmi obtížně vyhnout i proto, že vzduch v nich má menší šanci cirkulovat než zahradních záhonech.
Dobrou prevencí je důkladná dezinfekce skleníku, včetně zeminy, konstrukce a skel skleníku, důsledná likvidace rostlinných zbytků a pravidelná výměna substrátu maximálně po několika letech. Nikdy nesmíte jakékoli rostliny napadené plísní nechávat ani do kompostu, jinak byste si spory plísní mohli znovu do skleníku zavléct. Sezónně používaný skleník můžete vydezinfikovat třeba roztokem manganistanu draselného, sirných výparů, nebo speciálních prostředků pro dezinfekci půdy. Pokud máte skleník plný rostlin celý rok, použijte třeba sirné svíce.
Jednou z nejdůležitějších metod boje s plísněmi je důkladné větrání vždy, když je venku dostatečně teplo. Vzduch by měl cirkulovat, ale pozor na to, jaké rostliny pěstujete, některým vadí průvan. Moderní skleníky už jsou vybavené automatickým systémem větrání, který reaguje na venkovní teplotu. Je samozřejmě třeba hlídat také vlhkost. Zbytečně vysoká vlhkost je pro plíseň tím pravým parametrem, zálivka by měla být přiměřená.
Jednotlivé druhy plísní potřebují specifické podmínky. Například plísni okurkové vyhovuje vysoká vlhkost, kterou udržují u rostlin velké listy. Pokud ale rostlinám poskytnete oporu, všechny listy nebudou přímo na zemi, vlhkost se sníží a prostředí pro plísně nebude tak vhodné. Rajčata zase napadá plíseň bramborová. Jakmile se objeví na listech první stopy plísně, je třeba všechny napadené listy důkladně odstranit a rostliny zalévat přímo ke kořenům, ne na listy.
Rostliny lze proti plísním ošetřit buď chemickými, nebo biologickými přípravky, většinou jsou specializované na konkrétní rostlinu. U obou typů se vždy řiťte návodem. A to platí i o době, která musí uplynout mezi postřikem a případnou sklizní plodů.
